ὄλεθρος (ólethros|ol'-eth-ros|noun|destruction)
[Grk] ὄλεθρος, ὀλέθριος LN: 20.33, 20.34 GK: G3896, G3897, G3898 Hebrew: אֵיד‎, חֵרֶם‎, כָּחַד‎, מְשַׁמָּה‎, פַּחַד‎, קִמֹּושׁ‎, שֹׁד‎, שָׁדַד‎
Derivation: from a primary ὄλλυμι
Strong's: (to destroy; a prolonged form); ruin, i.e. death, punishment
KJV: --destruction.