ἀποπίπτω (apopíptō|ap-op-ip'-to|verb|to fall)
[Grk] ἀποπίπτω LN: 15.120 GK: G674 Hebrew: חָלַץ‎, לֶקֶט‎, מָלַל‎, נָבֵל‎, נָפַל‎
Derivation: from ἀπό and πίπτω;
Strong's: to fall off
KJV: --fall.
See: ἀπό
See: πίπτω