ὀδυνάω (odynáōod-oo-nah'-overbto be pained; to cause pain)
[Grk] ὀδυνάω, ὀδυνάομαι LN: 24.92, 25.236 GK: G3849 Hebrew: דָּוֶה, חוּל, מָרַר
Derivation: from ὀδύνη;
Strong's: to grieve
KJV: --sorrow, torment.
See: ὀδύνη